Jak pár slovy pokazit vše

Bylo to tady. Sobotní večer se nezadržitelně blížil a já s hlavou plnou v oblacích zda mám upéct to a nebo to, nakoupit tyhle nebo tamty ubrousky, podávat limonádu nebo šampaňské či snad obojí, vzít si na sebe šaty či snad legíny s tričkem a jak si nadělat vlasy plánovala sobotní večeři. Můj přítel měl tento týden narozeniny a jeden z mých dárků byla večeře spolu s našimi přáteli a jejich přítelkyněmi. Investovala jsem do toho spoustu peněz, času a inspirace. Měl to být dokonalý večer, kdy zbytek mé rodiny měl odjet na celý víkend 200 km daleko, já se měla v kuchyni předvést jako ta nejlepší kuchařka a cukrářka a zároveň jako ta nejlepší přítelkyně na světě. Ano, přesně v tom tkví kouzlo Francouzek a já měla strašnou potřebu být taková.

Cítila jsem, že by to pro vztah bylo to nejlepší. Být přitažlivá, záhadná a stále sexy pro kohokoliv. Totiž pochopte neměla jsem na mysli svého přítele podvést, jen mu ukázat, že si mě má maximálně vážit, protože nejsem v jeho vlastnictví  a existují i jiný muži, kteří by mohli mít se mnou jistné úmysly. Když nad tím přemýšlím zpětně - vážně máme potřebu se přetvařovat? K čertu se všemi psychologickými knížkami, které dávají 1 985 2654 2658 rad, jak mít ten nejlepší vztah protkaný láskou na sto let s porcí pořádné vášně v posteli. Člověk se kterým jsme, má nás snad rád proto, jací jsme. Je tomu přece tak, ne? Nebo opravdu ne? Mýlím se snad? Co vůbec víme o lidech s kterými spíme? Je tohle nový trend, chovat se podle světových knižních bestsellerů a tím zapečetit svůj vztah navždy? Vážně je tohle všechno, co chci? Čeho se vůbec bojím. Vzpomínám si na tu počáteční lásku. Slepou zamilovanost. Proč se jsem se od toho vlastně oprostila? Měla bych do toho spadnout znovu po hlavě. Období bez zamilovanosti je jiné, ale přesto má své kouzlo. Vlastně měla bych se pyšnit jako páv. Ano, já to dokázala. Můj vztah neztroskotal po třech týdnech. Ne, můj vztah je naplněn láskou a štěstím. Takže ano, chci být bláznivě zamilovaná do svého prince. Protože pokud to tak nebude, tak v každém měsíci, kdy na mě přijde můj před menstruační syndrom znovu propadnu svým vymyšleným starostem a zoufalství. Proč nám strach lže a my mu věříme? Je tu tolik proč a žádné proto.

Takže abych pokračovala dál. Můj plán byl dokonalý, menu sestavené a vše mohlo začít. Měla jsem v plánu, že jakmile můj princ dorazí tak ho ihned ve dveřích pohotově svléknu ze všech těch vrstev oblečení a  vášnivě se s ním pomiluju. Chtěla jsem tu radost cítit v každičkém mém kousku těla. A potom se pustit do vaření. Následně uvítat hosty a podávat to nejlepší kuře, potom se nenápadně vytratit a vtrhnout do dveří s dortem ve kterém bude umístěna prskavka. Až se všichni přecpou k prasknutí, tak je vyženu a napustím vanu plnou pěny, okolo umístím svíčky a položím tam skleničky šampaňského a zavolám svého milého, že se jdeme koupat. Po příjemné koupeli bude následovat další sex, spánek a sladké probuzení vedle někoho, koho miluji už půl roku. Bude následovat snídaně do postele. Tousty ve kterých bude srdce z vajíček a hrníčky, ve kterých bude zelený čaj a místo obyčejného papírku, který bude viset z hrníčku a bude mít hloupý nápis tam bude červený papírek, na kterém bude napsáno Miluji tě. A hádejte co? Bude následovat další sex. Dokonalý plán. Ale víte co? Je čtvrtek ráno a můj bratr se probouzí s horečkou. Je pátek ráno a můj bratr se opět probouzí s horečkou.

Můj plán je na místě dokonale pohřben. Měsíce plánování a usilovného přemýšlení. Naši nikam nejedou. Naneštěstí večer přichází můj otec s nabídkou, že vezme matku do kina a bratra ať zavřu do pokoje, pustím mu počítač a uděláme si tu večeři, když už mám nakoupeno. Ale upřímně, už nemám takovou potřebu se vytahovat jak jsem v kuchyni excelentní. Chtěla jsem se milovat se svým princem, cítit jeho vůni vlasů, dotýkat se každé jeho části těla a líbat ho. Nicméně popadám telefon a volám mu s novým návrhem a on ochotně souhlasí. A poté následuje má otázka: "A co podnikneme večer?". "Pojedu domů, musím se učit, příští týden a další týden mám tři zápočty a nestíhám." Dokonale jsi to pokazil! Nevěřím mu ani za mák. Kdo by se v sobotu v deset večer učil? Nikdo! Proč prostě neřekne, miláčku pojeď se mnou k nám, uděláme si hezký večer? Už o to nestojí? Celý tenhle víkend měl být jenom o tom, že budeme spolu.

Teď tu sedím a mám oči pro pláč a nestírá mi je ten, kdo je způsobil. Co je to za zákon schválnosti, že mi zkazí můj dokonalý plán a totálně pohřbí mé měsíce nadšení a nedočkavosti pro tento víkend? Kdo za tím je? Ať už je to kdokoliv, předem velmi děkuji . . .

Muž

Nudím se, ale přesto ten den nějakou záhadou utíká. Už přes dva dny se nutím k tomu, abych něco napsala. . . Sedím tady a přemýšlím co sesmolit. Není tu můj princ. Nelíbá mě na čelo, do vlasů, na rty zkrátka ani ne na krk. Pracuje. Ó ano, měl by pracovat. Kdo mi potom koupí novou kabelku? Ježiši, co to plácám. Chci, aby tu byl teď se mnou. Chci aby mě vášnivě líbal, líbal mě na krku, serval ze mě oblečení a pomiloval se se mnou. Ach ti muži . . .

Přemýšleli jste vůbec někdy nad tím jaká je definice pro slovo muž? Muž je dospělý člověk samčího pohlaví. Slovo muž se používá pro označení pohlaví člověka nebo role ve společnosti. Vážně je každý muž tak dospělý a je to samec vhodný pro jakoukoliv samici na této planetě jak to tvrdí chytrá WIKIPEDIE? Proč každý muž nemůže vyhovovat potřebám jakékoliv ženě na této planetě? I když svým způsobem by to byl asi paradox a potom i nuda, když by se každý přizpůsobil jakékoliv potřebě. Dobrá buďte sví, paličatí, sexu chtiví, krásní a okouzlující jen nám pro Boha při tom pokaždé nelamte tolik srdce. Dejte nám aspoň část toho co potřebujeme. Udělejte nás šťastnou na více než 30 minut! Protože naše oběti vůči vám jsou veliké. Oceňte to a dopřejte nám taky trochu štěstí v častých dávkách.

Jaké, že jsou ty naše oběti? Musíme vypadat skvěle. Malujeme se kvůli vám, udržujeme své nehty pěstěné, trháme si obočí, používáme depilační vosk, jsme ochotné se čemukoliv naučit, snažíme se vypadat chytře a zaujatě ve společnosti lidí na kterých vám záleží. Dokonce jsme i ochotné potit se ve fitness centrech, jak jen to jde.

Přiznejme si to, jsme ochotné zaplatit jakoukoliv cenu za to, aby jsme dosáhly toho, co nutně potřebujeme! Jdeme za tím i s tím, že výsledek bude k pláči - sex bude stát za nic nebo se ON potom ukáže jako největší slizoun / hlupák /antitalent / apod. Jsme ochotné to risknout i za té možnosti, že se za něj zkrátka a jednoduše budeme stydět a nikdo se o tom nedozví. My ženy jsme víc než dospělý člověk samčího pohlaví (muž) a také toho dokážeme víc.

Nicméně muži budou stále jeden velký začarovaný kruh. A pokud už vás to nebaví dám vám na závěr jednu radu od jedné skvělé ženy - "Chceš-li být vysoká, štíhlá a ztepilá, najdi si malého, tlustého debila"

Dívka s růžovou kabelkou xx

Blog nejlepší přítel člověka

Milé dámy,

po dlouhém zvažování mi prostě a zkrátka bylo líto nechat tento blog jen tak chátrat. Miluji psaní a baví mě, takže ne, tento blog nezmizí ze stojatých vod internetové sféry. Rozhodně na začátek chci říci, že nebudu přispívat každý den. Mám práci, přítele, každý den cvičím s Jill Michaels a taky mám spoustu věcí do školy. Prostě je to nemožné to všechno občas skloubit, ale budu se snažit.

Jak se věcí mají? Po mém posledním článku, kde jsem odhodlaně tvrdila, že se vrátím k panu D. se věci měly jinak. Neučinila jsem tak. Začala jsem číst psychologické knížky a naplno prohlásila, že chci najít kluka, s kterým se budu spoustu dní seznamovat, chodit s ním na procházky povídat si s ním a po dlouhé době dostanu první pusu a bude to láska jako trám. Zkrátka začala jsem tomu pevně věřit a vesmír dal věci do pohybu.

Jednoho dne jsem měla mít meeting s panem D. a chtěla jsem mu říci, jak mi chybí a že ho chci zpět, ale prostě se z rodinných důvodů nemohl dostavit. Chodím na hokej do sky boxu se všemi manželkami od hokejistů a řekla jsem si, že jednou vedle nich taky budu za kočku. Oblékla jsem se sexy, jak to jen šlo a svůj outfit jsem doplnila pořádnými podpatky s rozhodnutím, že během hokeji seženu někoho, kdo si se mnou vyrazí po utkání na sleničku. Netrvalo to dlouho a ozval se nejlepší přítel a domluvili jsme si po hokeji schůzku. Na oné schůzce jsem potkala svého Božského - samozřejmě, že mě s ním seznámil můj nejlepší přítel.

Psali jsme si ještě ten večer, další ráno a večer a spousty dalších dnů. Druhý den po hokeji se konečně zrealizoval meeting s panem D. Najednou ani nevím proč, ale neměla jsem potřebu mu říkat, že mi chybí a že by jsme se mohli dát zpět. Prostě to přešlo.

A jak tomu tak bývá, tento zapeklitý příběh má happyend. Dali jsme to dohromady s Božským, jsme spolu šťastní již přes pět měsíců, s panem D. se občas pozdravím a s mou bývalou nejlepší kamarádkou jsme si to nakonec vyříkali.

Nezapomeňte, že váš život je takový, jaký ho učiní vaše myšlenky.

Dívka s růžovou kabelkou xx

Zpátky

Velice mě těší, že Vám můžu říct AHOJ po tak dlouhé době! Možná, že některé z Vás zajímalo, co se se mnou celou tu dobu dělo, jak se věci měly a jak to nakonec dopadlo . . .

Ok, nebudu tu vypisovat román - jen tak ve zkratce. Rozešla sem se ním. Podváděl mě s ní. 

Co teď? Vrátíme se k sobě zpět. Ne, nedělám si srandu. Mám k tomu své důvody. Někdy se třeba zmíním více.

Tím končím, nemá cenu to tu nějak rozpatlávat. Všechno skončí dobře, já budu spokojená a všichni budeme žít šťastně !

Měj te se krásně a brzy na viděnou 

Dívka s růžovou kabelkou xx

Holka, co ti zase je

Krásné dobré ráno všem, i když ještě určitě většina z Vás spí.

Tenhle post bude pro většinu z vás asi stát za velký kulový (jak by řekl můj bratranec). Je mi to líto, ale já už se někam vážně musím vypsat, protože se jinak zřejmě zblázním. Nejde o to, že bych to neměla komu říct (kamarádů a známých mám až dost - přiznávám, že plno z nich nejsou opravdoví přátelé), nebo že bych strašně nutně moc potřebovala, aby jste si to všichni přečetli a litovali mě a bla bla bla. VÁŽNĚ SE NEVYMLOUVÁM!

Fajn, takže jdu na to . . .

Už od soboty mám špatnou náladu. Ne že by se mi nějak zrovna chtělo o tom mluvit, ale proč ne, vlastně nikdo z Vás neví, kdo jsem. Mám přítele, je úžasný, mohla bych ho vychvalovat až do nebes - BOHUŽEL má taky své chyby. Ale k těm plusům, abych tady z něj neudělala Bůh ví jakého grázla. Udělal by mi všechno, co by mi na očích viděl, snídani mi vždy uvaří a naservíruje až do postele (řekněme, že se může jednat o palačinku, vlastně vyrobené kapučíno o třech barvách a čerstvě vymačkaný džus), uvaří mi i oběd podle vlastního receptu, bere mě na obědy, večeře - nikdy mě nenechá zaplatit, jezdí se mnou na kole na výlety a k svátku mi dal drahou kabelku o které věděl, že se mi moc líbila a moc důležitá věc - všechno, co řeknu vždy pozorně poslouchá. Ale některé věci mě na něm štvou. Například to, že když mám s ním něco domluveného déle, tak pak během jednoho večera je schopný se domluvit na něčem s mojí nejlepší (vlastně teď už asi moc ne) kamarádkou a zrušit tak plán na zítřejší den se mnou. Prostě dá přednost SAKRA jí. A když jdeme ve třech (s ní samozřejmě) tak některé věci mu dělají strašný problém. Například pokud jsem v zámeckém parku a vedle nás sedí postarší pán se svým vnukem, tak mu zdaleka nedělá takový problém, aby mě "povalil" na zem, začal mě líbat, i když tam jsou lidi. Ale když je s námi ONA, tak mi pusu skoro ani nedá, natož aby se na mě pořádně usmál. Nemyslím si, že by spolu něco měli, jen mě pěkně štvou . . .

ONA nikdy neměla pořádný vztah. Její chování je prostě takové, že jen vždy skončí s nějakým klukem v posteli takže asi ani zřejmě nemá tušení, že to, co dělá není pro mě někdy lehký a není to vůči mně FÉR! Ale už mě s tím vážně (a teď s prominutím) sere!

Od teď každé ráno vstávám v pět a na 6:30 už sem v práci. V dětském centrum, pracuji tu jako chůvička a starám se o děti - momentálně máme vždy přes týden příměstské tábory. Směnu mám od sedmi do čtyř. Ale sem tu od šesti třiceti až do třeba sedmi. Ptáte se proč? Propadla sem tomu kouzlu práce. A jakému? Víte, když pracujete od rána až do večera nemáte čas na svůj osobní život . . . Vstanete, dojdete do práce, přijde z práce a jdete spát. Což mi od minulé soboty vyhovuje až moc! A je mi jedno, že mám prázdniny a až skončí a všichni ve škole zase budou mlít o tom, co dělali, tak jim nebudu mět nabídnout tolik zajímavých věcí do konverzace. Ať si trhnou! Takže jsem si teď vzala práci (+ víkendy).

Jsem tak moc ráda, že nic nemusím řešit v práci.

A tímhle končím - už je toho na Vás určitě dost, radši se půjdu věnovat dětem.

Mějte krásný víkend a pořádně si ho užijte a příště už snad přijdu s pořádným fejetonem. 

!Slibuji!

Dívka s růžovou kabelkou xx

Říkala jsem, že se nikdy neodhalím . . .

Hádej, kdo jsem

Prohledávám svou skříň. Pane Bože... To je ale nepořádek. To snad ne - můj zrak spočinul na mé dávno opomenuté nástěnce. Projede mnou vlna zrušení. Jako kdybych zrovna stála v jednom z mých oblíbených obchodů a prodavačka by právě zastrkovala čerstvě natištěnou účtenky do nové BLÝSKAVÉ nákupní tašky, která obsahuje další přírůstky do mé skříně. Ne, vážně se mi nemusíte smát pokud jste jedna z těch žen, které pro tohle nemají pochopení, protože stále vím, že je řeč o NÁSTĚNCE. S velkým úsměvem ji otočím, protože vím, že na druhé straně se ukrývá seznam kluků s různými daty. Nebudu Vám momentálně vysvětlovat oč tu běží - o tom někdy příště.

Totiž to, co jsem chtěla říct, je, že ihned poté, co jsem prohlédla svou nástěnku mě přišel navštívit pocit smutku - nikdy mi dlouhodobě nevydrželo psaní deníku. Jak ráda bych si teď udělala hrnek kávy, zalezla do postele, pročítala deník a smála se na plné kolo celý večer a má mamka by se na stále nevěřícně/nechápavě a klepajíc na čelo chodila koukat co se mi stalo.

TAKŽE ČÁRY MÁRY je tu 1 875 269 blog. Tentokrát s anonymním autorem, který se zřejmě nikdy neodhalí.

Teď ale nastal čas říct mějte se hezky, brzy na viděnou.

Dívka s růžovou kabelkou